Voluntia Manifest

Pro svobodu, pro odpovědnost, pro budoucnost

Preambule

„Stát je velký fikční útvar, v jehož prospěch se každý snaží žít na úkor všech ostatních.“
– Frédéric Bastiat

Stát bývá po staletí líčen jako nezbytný ochránce a garant pořádku. Často se nám tvrdí, že bez něj bychom se propadli do chaosu, že lidé nejsou schopni se sami organizovat a že svoboda bez státní kontroly nutně vede k úpadku. Tento obraz je ale falešný a slouží především k ospravedlnění moci těch, kteří ze státní mašinérie těží.

Voluntia stojí na opačném přesvědčení: čím více stát roste, tím více klesá svoboda jednotlivce. Čím více stát přerozděluje, tím chudší společnost jako celek zůstává. A čím více stát zasahuje do každodenního života, tím méně prostoru zbývá na odpovědnost, kreativitu a skutečnou solidaritu mezi lidmi. Stát není ochráncem, ale překážkou – není garantem svobody, ale její neustálou hrozbou.

Skutečná svoboda nepochází z úředních razítek a zákonů psaných politiky. Je to přirozený stav člověka, který si uvědomuje, že jeho život patří jen jemu a že odpovědnost za něj nelze donucením přenést na nikoho jiného. Stát může být maximálně skromným nástrojem, který chrání práva a majetek občanů. Vše ostatní musí zůstat v rukou lidí samotných – v jejich rodinách, komunitách, spolcích a podnicích.

Cílem strany Voluntia je vybudovat libertariánskou demokracii: společenské uspořádání, kde stát plní jen ty nejzákladnější funkce a kde lidé sami rozhodují o všem ostatním. Ne proto, že bychom věřili v dokonalost jednotlivce, ale proto, že věříme v jeho právo rozhodovat o vlastním životě. Žádná centrální autorita nikdy nedokáže nahradit rozmanitost a dynamiku svobodných lidí.

Voluntia proto není utopií, ale realistickou vizí společnosti, kde pravidlem není zákaz a příkaz, nýbrž svoboda a odpovědnost. Je to návrat k principům, na nichž stojí důstojnost člověka.

Voluntia je libertariánská strana vyznávající ideu minarchismu – tedy státu, který plní jen ty nejzákladnější funkce. Naší prioritou je spolupráce napříč libertariánským spektrem s cílem prosazovat svobodu jednotlivce, omezenou roli státu a respekt k dobrovolné interakci. V současné době nepovažujeme úplnou absenci státu za realistickou, ba ani za cílový stav, o který bychom usilovali.

Svoboda jednotlivce

„Lidé se narodili svobodní. Je povinností vlád zajistit, aby takoví i zůstali.“
– Thomas Jefferson

Svoboda jednotlivce je základním kamenem, na němž stojí celý náš program. Bez ní jsou všechny ostatní hodnoty – vlastnictví, odpovědnost, právo i spravedlnost – jen prázdnými pojmy. Svoboda je totiž více než jen možnost pohybu či volby povolání. Je to právo rozhodovat o svém těle, o své práci, o svém majetku, o svém životě.

Moderní státy se však této svobody bojí. Vydávají zákony, které regulují každodenní činnost: co smíme jíst, co smíme pěstovat na své zahradě, jak vychovávat své děti, jaké služby nabízet, či jakým způsobem podnikat. Všude tam, kde by měl rozhodovat jednotlivec, nastupuje byrokracie a úředník.

Voluntia odmítá tuto logiku podřízenosti. Člověk nepotřebuje neustálý dohled. Je to bytost schopná myslet a nést odpovědnost. Proto má mít právo svobodně se rozhodovat, dokud tím nepoškozuje práva druhého. Respekt k hranicím druhých je jediným skutečným omezením svobody. Vše ostatní jsou umělé překážky budované k udržení moci.

Naše pojetí svobody znamená:

jednotlivec má svobodu rozhodnout, s kým uzavře smlouvu,
má svobodu založit podnik bez zbytečných regulací,
má svobodu vychovávat své děti v hodnotách, které považuje za správné,
má svobodu žít tak, jak uzná za vhodné, pokud neomezuje ostatní.

Svoboda není bezuzdným chaosem, kde si každý dělá co chce, ale rovnováhou. Není to právo páchat násilí nebo podvod. Je to prostor k tvořivosti, k hledání štěstí a k budování vztahů založených na dobrovolnosti. A jen tam, kde se lidé cítí skutečně svobodní, mohou převzít i plnou odpovědnost za svůj život.

Odpovědnost

„Svoboda bez odpovědnosti je anarchie; odpovědnost bez svobody je tyranie.“
– Murray N. Rothbard

Svoboda a odpovědnost jsou nerozlučně spjaté. Není možné mít jednu bez druhé, stejně jako mince nemůže existovat jen s jednou stranou. Pokud by byla lidem dána svoboda, aniž by nesli následky svých činů, skončilo by to chaosem a zneužíváním. Pokud by naopak lidé nesli odpovědnost, aniž by měli svobodu rozhodování, šlo by o otroctví.

Současný stát tuto rovnováhu zcela narušuje. Představuje se jako ochránce občanů před důsledky jejich vlastních rozhodnutí. Slíbí, že pokud udělají chybu, zachrání je. Pokud se zadluží, pomůže jim. Pokud něčí podnik zkrachuje, stát přerozdělí peníze jiných, aby jej udržel při životě. To ale není odpovědnost, to je vytváření závislosti. Lidé se přestávají spoléhat sami na sebe a začínají očekávat, že stát bude vždy postávat za jejich zády.

Důsledkem je společnost nezralá a pasivní. Občan, který se nemusí obávat důsledků svých činů, nikdy nedospěje. Podobně jako dítě, které rodiče chrání před každým pádem, nikdy nepozná cenu vlastních rozhodnutí. A stát, který bere odpovědnost z rukou lidí, je ve skutečnosti připravuje o jejich svobodu.

Voluntia se staví proti tomuto modelu závislosti. Věříme, že odpovědnost není břemenem, ale privilegiem. Ten, kdo nese odpovědnost za své jednání, se stává skutečně svobodným. Věříme ve společnost, kde lidé přijímají své chyby i úspěchy jako své vlastní, kde se nestydí za omyly, ale berou je jako lekci, a kde vědí, že nikdo jiný než oni sami nemůže jejich život řídit.

Odpovědná společnost je společností, která dokáže pomoci slabým, protože chápe solidaritu jako dobrovolný akt, nikoliv jako povinnost vynucenou zákonem. Odpovědná společnost ví, že skutečná důstojnost člověka spočívá v jeho schopnosti postarat se o sebe a své blízké, a ne v čekání na zásah úřadů.

Voluntia proto tvrdí: Svoboda bez odpovědnosti je nezralá, odpovědnost bez svobody je nespravedlivá. Jen jejich spojení tvoří základ zdravé společnosti.

Vlastnictví a dobrovolná směna

„Kde není vlastnictví, není spravedlnost.“
– John Locke

Vlastnictví je základem svobody. Člověk, který nemá právo vlastnit a spravovat výsledky své práce, není skutečně svobodný. Bez práva na vlastnictví se svoboda stává jen prázdným pojmem, protože člověk nemá možnost svobodně rozhodovat o tom, co vytvořil, nebo co získal dobrovolnou směnou.

Historie ukazuje, že tam, kde bylo vlastnictví potlačeno, se společnost propadla do bídy a chaosu. Komunismus, který popřel soukromé vlastnictví, po sobě zanechal generace lidí závislých na státu, bez motivace pracovat a tvořit. Současné státy sice vlastnictví formálně uznávají, ale činí z něj podmíněný nástroj. Vlastníte dům, ale stát vám diktuje, co v něm smíte dělat. Vlastníte firmu, ale stát vám nařizuje, koho musíte zaměstnat, kolik odvádět a jak podnikat. Vlastnictví se stává pouhou licencí, kterou vám stát „laskavě“ propůjčil.

Voluntia prosazuje neomezenou ochranu soukromého vlastnictví. Nikdo nemá právo vzít druhému jeho majetek, ať už se jedná o jednotlivce, nebo o samotný stát. Odmítáme vyvlastňování, regulace, které nutí jednat proti vlastní vůli, i dotace, které narušují férovou konkurenci.

Dobrovolná směna je logickým pokračováním vlastnictví. Tam, kde lidé směňují své zboží, služby či dovednosti, vzniká důvěra, mír a spolupráce. Trh není arénou, kde vítězí silnější, ale místem, kde si lidé navzájem pomáhají uspokojovat své potřeby. Každý obchod je vyjádřením toho, že obě strany považují směnu za výhodnou. To je skutečná spolupráce založená na dobrovolnosti, nikoli na donucení.

Voluntia věří, že spravedlnost a prosperita mohou vzniknout jen tam, kde je respektováno vlastnictví a kde směna mezi lidmi probíhá svobodně. Bez těchto dvou základů není svoboda možná.

Zásada dobrovolnosti

„Žádný člověk ani skupina nemá právo agresivně zasahovat do života nebo majetku jiného.“
– Murray N. Rothbard

Voluntia stojí na jednoduché myšlence: nikdo nemá právo ostatním vnucovat, jak má žít, nebo jak nakládat se svým majetkem. Síla a nátlak mají místo jen tam, kde jde o bezprostřední obranu před útokem — ať už jde o ochranu člověka, nebo jeho vlastnictví.

V běžném životě to intuitivně chápeme. Nenapadáme sousedy, nevykrádáme jejich domy, nevyhrožujeme jim násilím. Vnímáme, že je to špatně. Přesto stát pod pečetí zákona často dělá to, co by mezi jednotlivci bylo zločinem: vybírá peníze pod hrozbou sankcí a exekucí, brání dobrovolným dohodám, které nikomu neškodí, a trestá jednání bez oběti jen proto, že nezapadají do politických představ.

Voluntia odmítá tento dvojí metr. Jestliže je nucení špatné mezi jednotlivci, není v pořádku ani tehdy, když jej uplatňuje úřad prostřednictvím daní a regulací. Pokud nemám právo diktovat sousedovi, jak má používat svůj majetek, nemá mít takové právo ani vláda.

Zdanění vnímáme jako nucený prostředek poslední instance, vyhrazený výhradně k financování tří funkcí: obrana, policie, soudy. Jeho rozsah chceme ústavně omezit (daňový strop, zákaz deficitů mimo válku/katastrofu) a dlouhodobě snižovat.

Důsledky pravidla dobrovolnosti jsou osvobozující. Očistí veřejný prostor od nucení, které dnes považujeme za samozřejmé. Místo diktátu nastoupí spolupráce. Místo povinných nařízení vzniknou svobodné dohody. A místo hrozby trestu bude společnost fungovat na základě odpovědnosti a vzájemného respektu.

Tento základ je srdcem programu strany Voluntia: tam, kde se ctí dobrovolnost a odpovědnost, může vyrůst skutečně svobodná a spravedlivá společnost.

Minimální stát

„Pokud jednotlivec nemá právo udělat určitý čin, nemůže mít toto právo ani stát.“
– Ayn Rand

Stát je institucí, která historicky vznikla jako nástroj ochrany lidí před násilím a nespravedlností. Problém nastává tehdy, když se stát z prostředku ochrany stane pánem, který si nárokuje více práv než ti, které má chránit.

Voluntia věří, že stát může mít pouze taková práva, která mají i jednotlivci. Pokud já nemám právo donutit souseda, aby zaměstnal konkrétního člověka, nemá to právo ani stát. Pokud já nemám právo vybrat od sousedů peníze a přerozdělit je podle svého uvážení, nemůže to dělat ani vláda. Stát není nadřazený občanům, ale je jejich služebníkem.

Úlohou státu je proto pouze ochrana základních práv – života, svobody a majetku. To zahrnuje obranu proti vnějšímu útoku, ochranu bezpečnosti uvnitř země a spravedlnost prostřednictvím nezávislých soudů. Nic víc. Vše ostatní musí být ponecháno lidem samotným, jejich dobrovolné spolupráci a iniciativám.

Voluntia proto prosazuje „stát jako hasiče“: vždy připravený zasáhnout, když hoří, ale nikdy se nevměšující do života lidí, pokud k tomu není legitimní důvod. Stát, který nereguluje každodenní činnosti, nestaví překážky podnikání a nerozhoduje o našich osobních volbách. Malý stát, ale silný ve své základní roli – chránit občany před násilím, podvody a agresí.

Dnešní realita je pravým opakem. Stát se stal největším zaměstnavatelem, největším vlastníkem i největším regulátorem. Zneužívá svou moc k tomu, aby ovládal životy lidí, a přitom často selhává i v těch základních funkcích, které má skutečně plnit.

Voluntia chce tento stav změnit. Chceme stát, který se vrátí ke své původní roli, tedy toho silnějšího, který zajišťuje převážně ochranu před jinými silnějšími, a přestane předstírat, že může nahradit zodpovědné a svobodné občany. Protože silná společnost nevzniká z velkého státu, ale ze svobodných a odpovědných lidí.

Právo a spravedlnost

„Spravedlnost je tam, kde nikdo není nad zákonem.“
– Montesquieu

Spravedlnost je základní podmínkou důvěry ve společnost. Pokud občan ví, že se může spolehnout na férové a předvídatelné právo, nemusí řešit konflikty silou nebo podvody. Právo má chránit jednotlivce, a ne sloužit jako nástroj státu k upevnění moci nad občany.

Současný právní systém je přesycen předpisy, regulacemi a zákony, kterých je tolik, že je nelze ani znát, natož všechny dodržovat. Tím vzniká stav, kdy je každý občan potenciálním pachatelem a kdy se výběrově rozhoduje, koho stát postihne a koho nechá být. Místo spravedlnosti se z práva stává prostředek k zastrašování.

Voluntia usiluje o návrat k jednoduchosti a jasnosti práva. Zločinem je pouze to, co má skutečnou oběť – tedy útok na život, svobodu, nebo majetek druhého. Trestáno má být násilí, krádež, podvod a porušování smluv. Vše ostatní, co dnes bývá kriminalizováno, aniž by to mělo oběť (například dobrovolné dohody mezi dospělými), nemá být předmětem trestního práva.

Policie musí být ochráncem občanů, nikoli ozbrojenou pěstí politiků. Jejím úkolem není trestat občany za „přestupky“ proti státním regulacím, ale chránit je před skutečnou kriminalitou. Stejně tak soudy mají být nezávislé, nestranné a dostupné pro každého. Dnešní stav, kdy si spravedlnost může dovolit jen ten, kdo má prostředky na dlouhé soudní spory, je nepřijatelný.
Soukromé agentury poskytují smluvní ochranu, nikoli veřejnoprávní donucovací pravomoci. Monopol na legitimní užití síly vůči třetím osobám nese stát a je ústavně svázán přísnou kontrolou a přezkoumáním soudy.

Voluntia prosazuje: Žádnou kriminalizaci činů bez oběti, rychlou a dostupnou spravedlnost, policii jako ochránce občana a nezávislé soudy, které stojí mimo dosah politiků a jejich moci. Právo musí být štítem občana, nikoli bičem státu.

Ekonomika a daně

„Stát nemá žádné vlastní peníze. To, co dá, musel nejprve někomu sebrat.“
– Margaret Thatcher

Ekonomika je přirozená síť dobrovolných interakcí mezi lidmi. Každý den si lidé vyměňují zboží, služby, práci, nápady. Tato spolupráce není výsledkem centrálního plánování, ale svobodných rozhodnutí jednotlivců. Tam, kde stát nechá lidi svobodně tvořit, vzniká prosperita.

Dnešní stát ale zasahuje do hospodářství tak, že jej deformuje. Zvyšuje daně, přerozděluje peníze a vytváří dotace, které pokřivují soutěž. Místo přirozeného trhu vzniká systém klientelismu, kde ti, kteří mají přístup k politické moci, získávají výhody na úkor ostatních. Čím více stát bere a přerozděluje, tím méně zůstává těm, kteří skutečně tvoří hodnoty.

Daně se změnily v trest za úspěch. Čím více člověk pracuje, tím více mu stát sebere. Čím úspěšnější je podnikatel, tím více regulací a povinností mu stát naloží. To podkopává motivaci tvořit, inovovat a investovat.

Voluntia prosazuje jednoduchý a přehledný daňový systém s nízkými sazbami. Chceme ukončit systém dotací a přerozdělování, které jen podporují závislost na státu a deformují trh. Podnikatelé a zaměstnanci mají mít rovné podmínky, bez výjimek a protekcí.

Svobodná ekonomika není džungle, jak tvrdí její kritici. Je to nejférovější prostředí, protože v něm přežívají jen ti, kteří poskytují hodnotu pro druhé. Prosperita celé společnosti nevzniká rozhodnutím vlády, ale ze svobodné spolupráce občanů.

Sociální oblast

„Žádná vláda nemá právo nutit občany být dobří, štědří nebo ctnostní. To je úkolem svobodných lidí.“
– Ludwig von Mises

Sociální politika je dnes prezentována jako důkaz humanity státu. Často se říká, že bez státu by slabí a potřební zůstali bez pomoci. Ve skutečnosti je ale státní sociální systém drahý, neefektivní a demoralizující. Stát veškerou solidaritu nahrazuje byrokracií, kvůli čemuž se lidé učí spoléhat na úřady místo svých blízkých.

Čím více stát „pomáhá“, tím více oslabuje přirozené vazby v rodinách, komunitách a spolcích. Lidé se přestávají starat o své blízké, protože věří, že „od toho je stát“. Výsledkem je odcizení, anonymita a rostoucí závislost na sociálním systému, který nikdy nemůže poskytnout skutečnou péči a empatii.

Voluntia věří v pomoc, která je dobrovolná a vychází z přesvědčení jednotlivce, nikoli z donucení. Solidarita má smysl tehdy, když je výrazem svobodné vůle, nikoli povinností uloženou zákonem.

Stát může zajišťovat pouze základní bezpečnostní síť pro ty, kteří by jinak byli ohroženi na životě. Ale i v tomto případě má být pomoc co nejvíce decentralizovaná, lokální a průhledná.

Dobrovolná solidarita, rodina a místní komunity vždy fungují efektivněji než anonymní stát. Tam, kde lidé sami cítí odpovědnost, se rodí skutečná soudržnost. Tam, kde solidaritu vymáhá zákon, vzniká jen neochota a snaha obejít pravidla.

Voluntia prosazuje společnost, kde stát nekrade lidem odpovědnost za jejich blízké. Věříme, že člověk má mít možnost rozhodovat, komu a jak pomůže. Jsme přesvědčeni, že svobodní lidé jsou schopní mnohem větší solidarity, než jakou kdy dokáže stát vynutit.

Vzdělání a zdravotnictví

„Pokud stát ovládá školství, vychovává si občany podle svého obrazu. Pokud ovládá zdravotnictví, učí občany závislosti.“
– Milton Friedman

Školství a zdravotnictví jsou dvě oblasti, které se stát snaží prezentovat jako své největší úspěchy. Ve skutečnosti jsou to ale právě oblasti, kde státní monopol vytváří uniformitu, průměrnost a plýtvání. Tam, kde vládne konkurence a svobodná volba, vzniká kvalita a inovace. Tam, kde vládne stát, vzniká byrokracie a stagnace.

Vzdělání má být prostředkem rozvoje osobnosti, nikoliv nástrojem indoktrinace. Současný systém nutí děti do jednotných osnov, které nereflektují jejich individuální schopnosti a potřeby. Nejen rodiče dnešních mladých, ale i samotné děti často nemají možnost skutečně rozhodovat, jaké vzdělání získají. Výsledkem je generace průměrnosti, která se učí přizpůsobit se systému, nikoli kriticky myslet.

Podobně je tomu i ve zdravotnictví. Stát se snaží řídit nemocnice, ordinace i celý zdravotní systém, a přitom není schopen zajistit základní dostupnost péče. Čekací doby, nedostatek lékařů, podfinancování i nespravedlivé přerozdělování zdrojů jsou důkazem selhání státního modelu.

Voluntia prosazuje otevřenou soutěž a svobodu volby. Rodiče mají mít právo zvolit školu, která nejlépe vyhovuje jejich dětem – ať už státní, soukromou, nebo domácí vzdělávání. Pacienti mají mít právo vybrat si poskytovatele zdravotní péče a způsob, jakým se budou léčit.
Skutečná kvalita ve vzdělání i ve zdravotnictví nevzniká nařízením shora, ale konkurencí, svobodnou volbou a inovací. Voluntia věří, že lidé, kteří mají možnost svobodně rozhodovat, vždy najdou lepší cesty, než které jim vnucuje stát.

Obrana a bezpečnost

„Armáda existuje proto, aby chránila život a svobodu občanů – ne proto, aby je ohrožovala.“
– Ron Paul

Obrana země a ochrana občanů před vnějšími hrozbami je jednou z mála legitimních funkcí státu. Stejně tak je povinností státu chránit bezpečnost uvnitř společnosti – proti násilí, kriminalitě a podvodům. Tyto funkce jsou jen velmi těžko zastupitelné, protože jednotlivci sami by je jen obtížně vykonávali.

Problém nastává ve chvíli, kdy se stát místo obrany stává hrozbou. Kdy armáda slouží k expanzi a agresi namísto ochrany a kdy policie funguje spíše jako nástroj represe než jako ochránce občanů. Historie zná mnoho případů, kdy se státní bezpečnostní složky obrátily proti vlastním lidem.

Policie má být partnerem občanů, ne jejich nepřítelem. Jejím posláním je chránit život, svobodu a majetek – nikoli trestat lidi za porušování nesmyslných nařízení.

Bezpečnost nesmí být záminkou pro plošný dohled a omezování základních práv; masové sledování, šmírování komunikace a sběr dat nejsou bezpečnost, ale totalitní tendence.

Zároveň nechceme bránit vzniku a rozvoji nezávislých bezpečnostních agentur, na které se občan může obrátit, pokud chce posílit svou ochranu nad rámec státní služby. Konkurence a dobrovolná volba zvyšují kvalitu – monopol donucování nikoliv.

Voluntia věří, že bezpečnost a svoboda se nevylučují. Naopak, skutečná bezpečnost může vzniknout jen tam, kde stát respektuje svobodu svých občanů a kde jeho obranné složky fungují jako jejich služebníci, nikoli jako jejich páni.

Životní prostředí

„Přírodu nejlépe ochrání ti, kteří ji skutečně vlastní.“
– Hernando de Soto

Ochrana přírody je často využívána jako argument pro centralizaci a větší moc státu. Politici tvrdí, že jen stát dokáže zajistit rovnováhu mezi hospodářstvím a životním prostředím. Výsledkem jsou však byrokratické zákazy, dotační programy a centrální direktivy, které často nechrání přírodu, ale spíše slouží jako prostředek k přerozdělování peněz a moci.

Voluntia stojí na přesvědčení, že nejlepší ochranou životního prostředí je respekt k vlastnictví. Kdo vlastní půdu, les nebo rybník, má motivaci se o něj starat a chránit ho, protože mu patří a závisí na něm jeho budoucnost. Kdo škodí cizímu majetku nebo zdraví, má nést plnou odpovědnost za své jednání.

Historie ukazuje, že největší ekologické katastrofy nevznikly ve svobodných společnostech, ale tam, kde vlastnictví bylo popřeno – například v totalitních režimech, kde „vše patřilo všem“, a tím pádem nikdo nenesl odpovědnost za škody.

Voluntia odmítá ekologický centralismus. Nechceme, aby ochrana přírody byla záminkou pro omezování svobody a zavádění nových daní a poplatků. Podporujeme naopak inovace, nové technologie a dobrovolné iniciativy. Lidé sami, motivovaní osobním zájmem, často udělají pro životní prostředí více než úřady s nekonečnými předpisy.

Externality se mají internalizovat nezávislými soudy odškodňujícími skutečné oběti, ne daněmi a pokutami které skončí ve státní kase.

Naší vizí je společnost, kde ochrana přírody není výsledkem příkazů shora, ale důsledkem odpovědného vlastnictví a svobodné spolupráce. Protože příroda není vlastnictvím státu, ale nedílnou součástí života každého z nás.

Digitální svoboda

„Svoboda projevu není svobodou, pokud neplatí i pro ty, s nimiž nesouhlasíme.“
– Noam Chomsky

Digitální prostor se stal jedním z nejdůležitějších polí svobody. Internet dnes propojuje lidi, dává jim možnost komunikovat, podnikat, vzdělávat se i sdílet myšlenky napříč celým světem. Stejně jako kdysi knihtisk nebo rozhlas i internet představuje revoluci, která osvobozuje jednotlivce od monopolů moci.

Není proto překvapením, že právě digitální sféra je pod stále větším tlakem států i nadnárodních institucí. Pod záminkou „boje proti nenávisti“ nebo „ochrany bezpečnosti“ se zavádí cenzura, blokace obsahu a sledování komunikace občanů, ať už přiznaně zákony, nebo neoficiálním nátlakem na provozovatele služeb. Masový sběr dat a dohledové systémy, které dnes existují, by byly snem každého totalitního režimu minulosti.

Voluntia věří, že digitální práva jsou jen pokračováním práv, která máme v běžném životě. Pokud má člověk právo na soukromí ve svém domě, má stejné právo na soukromí i ve své e-mailové schránce. Pokud má právo svobodně říkat svůj názor na ulici, má stejné právo vyjádřit ho na sociální síti, pokud majitel dané sítě není proti.

Digitální svoboda znamená:

Ochrana soukromí před plošným sledováním státem i soukromými korporacemi,
Odmítnutí sledování, cenzury a blokací obsahu, ať už přímo státem, nebo jen na jeho nátlak,
Nepřekážení v cestě inovacím a otevřeným technologiím, které umožňují lidem svobodně tvořit a podnikat.

Závěr

„Svoboda je přirozeným stavem člověka. Vlády jsou jen prostředkem, jak ji chránit, nikoli jak ji omezovat.“
– Thomas Paine

Voluntia není sněním o dokonalé společnosti, ale realistickou vizí světa, kde má člověk zpět svou důstojnost. Svoboda, odpovědnost, vlastnictví, dobrovolnost a spravedlnost nejsou abstraktní pojmy, ale každodenní realita, pokud jim stát přestane stát v cestě.

Chceme stát, který chrání, nikoli ovládá. Stát, který je skromný svým rozsahem, ale silný ve své základní roli – ochrana občanů před násilím. Vše ostatní musí zůstat v rukou lidí samotných, protože jen svobodní lidé mohou vytvářet prosperující a spravedlivou společnost.

Voluntia je výzvou k dospělosti. Říkáme jasně: Neschovávajme se za stát, nepřesouvejme na něj odpovědnost za vlastní chyby, nepřenechávejme mu rozhodování o našich životech. Skutečná svoboda nespočívá v tom, že stát dovolí, co smíme, ale v tom, že o našich životech rozhodujeme sami.

Budoucnost patří těm, kteří se nebojí být svobodní.